Aspoň v ní není prázdno

Den blbec

1. 9. 2009 18:12

Den blbec

Tuto příhodu sem dávám na přání kamarádky Jáji, která mě k tomu přemluvila.

Všichni to známe den blbec, když se člověk po dnu dívá zpět, říká si, že měl raději zůstat v posteli.

Je to už dost dávno(pár let zpět, kamarádka mi to připomněla svým zážitkem), ale stejně si myslím, že to stojí za to zmínit, je to opět taková lekce jistě ne první ani poslední.

Ráno se vzbudím,ale když zvonil budík jsem měla pocit, že není všechno v pořádku, venku bylo nějak moc světla a taky jo, ono bylo místo půl 6 půl 8, šla jsem spát ve dvě hodiny ráno a tak se není čemu divit, když jsem si spletla hodiny, akorát že jsem nestihla vlak.

 No co už jela jsem busem až v 9, sotva jsem dojela do práce (bylo půl 11 díky nehodě na trase busu, k tomu objíždění městem), zjistila jsem, že šéfová je nemocná a kolega taky, no zkrátka blázinec, telefon navíc zvonil co chvíli a všichni se divili, že tam kromě mě nikdo není.

Z práce jsem odcházela večer unavená jako kotě a těšila jsem se do bytu, kdy se naložím do vany, nasedám do autobusu a mám takový pocit, že to není všechno, přichází revizor a to jsem si říkala, jo tak to bude tohle, ale ouha, šalinkartu mám v pořádku a stále ten blbý pocit, že jsem na něco zapomněla.

Co to jsem zjistila lehce u dveří domu, vždyť já nemám klíče. Domácí na dovolené a já jsem v prčicích, co teď? No ještě zbývá zavolat spolubydlící, ale ta mi to jako na potvoru nezvedá. Už jsem si začala zoufat, to je fakt den blbec, jak to vyřešit?

V tom začali sezvánět zvony na mši, ve mně hrklo, že jsem kvůli zaspání nestihla mši a já bych mohla zajít teď. Tak usedám do lavice, v hlavě mi stále šrotuje, co budu dělat, v tom přichází kněz, snažím se soustředit na mši, ale nedaří se mi to, myšlenky stále utíkají k  tomu, kam se na noc vrtnu, jestli mám shánět někoho z kamarádů, nebo jet třeba na noc domů a druhý den ráno dojet nazpět(mám to do Brna asi 2 hodiny vlakem).

V tom zní Matoušovo evangelium: Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (zkrácená verze)

V ten den jako když do mě uhodí a já jsem si řekla: “Pane odpust, že Ti nevěřím, že to, co mně trápí, nevkládám do Tvých rukou, odpust mi mou nevíru v Tvou moc, odpust, že se trápím se svými malichernými problémy a neobrátím se na Tebe a Tvou milost.”

Jako by se mi ulevilo, zbytek mše jsem prožila zcela jinak, klidně a pokorně jsem vnímala velikost daru Boží milosti a lásky, který jsem na této mši obdržela. Když jsem vycházela z kostela, začalo poprchat, sáhla jsem do kabelky po deštníku a on ta kupodivu byl.

Jdu na zastávku rozhodnutá, že přespím v kanceláři, kde mám spacák, přitom zapínám mobil a všimnu si tří zmeškaných hovorů, všechny od spolubydlící, že uvařila večeři a nějak to přehnala, jestli se nechci přidat, že to sama nesní.

Začala jsem se bláznivě smát a říkala si, že kdybych to odevzdala do Božích rukou hned, tak si ušetřím spoustu nepříjemných nervózních myšlenek.

Večeře byla výborná a budík natočený na čas, usínala jsem se slovy díky a modlitby na rtech.

Zobrazeno 1390×

Komentáře

katerzina

Taky to tak často mám... Bohužel už ne tak často ten konec, kdy si člověk uvědomí, že někdy prostě nemůže spolíhat jen na sebe...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio