Přítel - lekce od Pána

Měla jsem za sebou rušný měsíc a už jsem se těšila na odpočinek, jenže ouha, při pohledu do diáře mi došlo, že to nebude jen tak, tento víkend se měl přijet představit můj “přítel” mým rodičům. To by ještě nebylo tak strašné, máme se rádi, tak v tom žádný problém není. Problém nastal v neděli po mši, kdy se mě kamarádka zeptala, jestli je to můj přítel.

Zaváhala jsem, ale poté kývla a vzájemně je představila, byla jsem z toho oslovení velmi špatná, v dnešním světě totiž slovo přítel již neznamená něco blízkého, ale naopak stává se synonymem pro vztah na jiné úrovni než tomu bylo dřív.

Všimla jsem si, že to Martinovi vadilo a tak sjem se ho otevřeně zeptala, co se stalo. Řekl mi, že se mu nelíbí to mé váhání, snažila jsem se mu vysvětlit, že to není tím, že bych se za něj styděla, ale protože v dnešní době to znamená něco jiného (nejčastěji, že ti dva mladí spolu mají víc než je vhodné) a mně se to nelíbí, když by mně s tím měl někdo spojovat.

Martin si to nedal vysvětlit a já jsem byla naštvaná a on taky, nakonec jsme tuto krizi překonali, ale ve mně to stále hlodalo. Přece to nejde jen tak hodit za hlavu(ne že by to byla naše první hádka) ale stále jsem to nemohla strávit a myslela jsem si, že je pravda na mojí straně.

Když jsem přijela večer do Brna, nedalo mi to, abych nad tím nepřemýšlela dál. A náhle mi vnukla do hlavy myšlenka - nejde mi vlastně jen o to, co si myslí lidé okolo mě? A v ten moment jako by do mně hrom uhodil, vždyť místo, abych pokorně a i radostně kývla, starala jsem se o to, co si o mně druzí pomyslí.

Abych pravdu řekla, jsem ráda, že jsem dostala tuto lekci. Vždyť, když se bojím říct o člověku, že je to můj přítel, jak je možné, že si to troufnu říct o Božím Synu?

A tak padlo rozhodnutí, od dnešního dne se nebudu bát používat výrazy láska, přítel - i kdyby si na mě měli lidé ukazovat. A uvědomila jsem si jednu obrovskou věc, pokud tyto slova budeme používat jen jako obraz něčeho, co je šptné brzy ztratí svůj krásný původní význam.